Sto dokumentů, jež jsou zde otištěny, mluví řečí tak jasnou, že nepotřebují komentáře.Ve své diplomatické střízlivosti podávají bezprostřední a nelíčený obraz politického vývoje posledních let, jenž vždy znovu burcuje a otřásá i toho, kdo tento vývoj prožil z největší blízkosti. Ukazují soustavný vyhlazovací boj, který vedli Poláci od světové války proti polským Němcům a Gdaňsku; ukazují velkorysé a nekonečně trpělivé státnické snahy Vůdcovy, aby se německo-polské styky dostaly na trvalou základnu odpovídající zájmům obou stran; ukazují naproti tomu krátkozraké neporozumění polských držitelů moci, kteří mařili možnost, vždy znovu jim nabízenou z Německa, aby se dospělo ke konečnému vyrovnání.Především však vidíme, jak se bezprostředně po mnichovské konferenci stále jasněji projevuje válečná vůle Anglie a jak pak britská vláda užívá zaslepení polské vlády, které sama přivodila, k tomu, aby rozpoutala dlouho projektovanou válku s Německem.K odhalení pokryteckého a zločinného chování anglické politiky v jeho celém rozsahu by sice bylo zapotřebí vylíčit celou poválečnou dobu, v níž se Anglie stavěla v cestu každému pokusu Německa vymanit se z pout versailleského diktátu, a znovu a znovu mařila jakoukoli možnost uskutečnit revizi tohoto diktátu cestou vyjednávání. Stačí však přihlédnout podle dokumentů, shromážděných v této Bílé knize, ke krátkému období od podzimu roku 1938, abychom poznali, že Anglie byla předem rozhodnuta zkřížit násilím cestu Vůdce, jehož geniálnímu státnickému umění se zdařilo odstranit nejhorší versailleské zločiny bez jakéhokoli krveprolití a bez jakéhokoli zasažení anglických zájmů a jenž by byl stejným způsobem dosáhl též pokojného řešení německo-polské otázky, kdyby Anglie nebyla zneužila Polska jako nástroje své válečné vůle a nebyla touto zločinnou politikou uvrhla Evropu do války.