Mezi uměním, politikou a filozofií se pohybuje Jiří Gruša lehce nejen v životě, ale i v literatuře. Dokazuje to právě svazek Šťastný bezdomovec. V této knize politických, filozofických, ale i literárních a velmi osobních esejů se pravděpodobně ocitáme na (další?) křižovatce autorovy tvorby. Ta totiž zřejmě stále více tíhne ke druhému pólu autorovy osobnosti, byť nezaměnitelně propojenému s básníkem a romanopiscem: Gruša se výrazně profiluje jako brilantní esejista – vzděláním filozof. Co pro německého čtenáře nebude takové překvapení, může být v českém prostředí senzací. Po odlehčeném, inteligentním a čtenářsky úspěšném vyprávění v poslední německy i česky vydané knize Česko/Návod k použití (v Německu již 3. vydání, u nás se připravuje druhé rozšířené) se nyní Gruša výrazně hlouběji ponořuje do problémů v předchozím díle třeba jen nadhozených. Tematicky se opět ocitáme v prostoru úvah a pozorování, kde hrají stěžejní roli Češi, Němci, Rakušané, svoboda, jazyk, umělecká tvorba.
Před čtenářem se tu však také odvíjejí velké lidské příběhy a dramata, svou roli v nich hraje literární časopis Tvář, Jiří Pištora, kapitán StB Smolík, pardubické archivy, legendární Janinka, zážitek prozření na hoře či slepota, ze které se z nebásnícího českého básníka stal s návratem zraku úspěšný básník německý.
Eseje vycházejí poprvé česky v uceleném svazku, jehož kompozici a jazykovému tvaru věnoval autor velké úsilí. Vznikla tak esejistická mozaika odrážející autentické filozofické myšlení. Grušovy eseje znamenají zároveň významný příspěvek k reflexi toho, co se odehrálo ve střední Evropě ve 20. století a co je stále živé a bolavé. ŠŤASTNÝ BEZDOMOVEC představuje další vrchol na nové cestě autorovy tvorby.