Kniha formou fiktivního rozhlasového dokumentu přináší portrét významného českého rozhlasového režiséra Jiřího Horčičky. V rozsáhlém rozhovoru z léta roku 2003 vzpomíná režisér na svůj život, jehož profesionální část byla spojena více než 50 let s rozhlasem. Osud Jiřího Horčičky je tak do značné míry osudem slovesného a dramatického vysílání rozhlasu v Česku v období dvou totalit a dvou okupací. Rozhovor rovněž sumarizuje ojedinělou a novátorskou Horčičkovu režijní zkušenost, jejíž význam přesáhl národní hranice. Horčičkova práce byla v 60. letech několikrát oceněna na Prix Italia, režisér tehdy také hostoval v řadě evropských rozhlasů.
Tento rozhovor je doplněn dobovými rozhovory, dokládajícími vývoj a zrání režisérova občanského a uměleckého názoru. Dobová i současná svědectví dramaturgů, autorů, herců i posluchačů postihují šíři a rozmanitost Horčičkova tvůrčího záběru i jeho roli inspirátora mnoha významných uměleckých rozhlasových počinů.
Kniha dále obsahuje studii O rozhlasové tvůrčí metodě, která, spolu s rovněž publikovanými Horčičkovými názory na problematiku stereofonie v auditivním dramatu, je dodnes platným manuálem moderní rozhlasové dramaturgie a režie.
Přílohy knihy tvoří studie Jana Vedrala Prostor v rozhlasové hře a soupis režijního díla Jiřího Horčičky.