V roce 1999 odletěl Jeremy Keenan do Alžírska, které bylo během devadesátých let prakticky uzavřeno okolnímu světu v důsledku krvavé občanské války. Vydal se po stopách Tuaregů, tajemných a obávaných kočovníků, s nimiž v šedesátých letech prožil skoro tři roky v srdci Sahary jako mladý antropolog. Keenan se tak stal jedním z mála lidí, kteří dokonale poznali jejich způsob života. V roce 1971 se pak vrátil do vlasti a bezmála tři následující desetiletí se nedokázal odhodlat k návratu na Saharu v obavě z toho, co by zjistil o osudu s svých někdejších souputníků. Na sklonku uplynulého století se však nakonec vydal na cestu, od níž ho jeho okolí všemožně odrazovalo.
Keenan přistál v Tamanrassetu, který se z francouzského koloniálního městečka jeho mládí změnil v rozlehlou betonovou džungli. Poháněla ho jediná touha – setkat se se svými přáteli Tuaregy. Ta se mu splnila díky jednomu náhodnému setkání a Keenan se ocitl přímo v jejich pevnosti v odlehlé hornaté oblasti Ahaggar. A tam, během dní vyplněných putováním po horských stezkách hemžících se bandity a za nocí strávených v jeskyních vyzdobených prehistorickými nástěnnými malbami, se Keenan seznamoval s Tuaregy dnešních dnů. Ti se po hrůzách války v Alžírsku naučili přežívat jako turističtí průvodci, ale jejich nový způsob obživy ohrožují násilnosti na severu země. Keenan však brzy zjistil, že vzdor všem těmto změnám si Tuaregové uchovali svou osobitost. A ve své knize pak podal naprosto výjimečné, živé svědectví o životě v srdci Sahary a dal nahlédnout do životů a duší těžce zkoušených Tuaregů i celého Alžírska.