Sbírka Historica Třeboň, která je uložena ve Státním oblastním archivu v Třeboni, vznikla výběrem těch písemností především z rožmberského, ale také švamberského a dalších archivů, které mají prvořadý význam pro politické dějiny středověkého a raně novověkého Českého státu s četnými přesahy do blízkého i vzdáleného zahraničí. Z materiálu uloženého v tomto elitním pramenném souboru čerpala a stále čerpá dlouhá řada historiků, včetně autorů zásadních syntetizujících děl a dalších klíčových monografií obírajících se dějinami českých zemí. Na novodobé uspořádání sbírky měl ostatně nezanedbatelný vliv sám zakladatel moderního českého dějepisectví František Palacký. Nařízením vlády č. 170 z 31. května 2000 byl Historikám přiznán statut Národní kulturní památky. Naprostá většina mimořádně cenných pramenů z této kolekce se přitom doposud nedočkala zpřístupnění ve vědeckých edicích. Příprava kritického vydání raně novověké části třeboňských Historik se proto stala součástí široce koncipovaného ambiciózního edičního projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia – Prameny k českým dějinám 16.–18. století, realizovaného pod záštitou Historického ústavu Akademie věd České republiky a Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Předložený první svazek edice přináší dosud nevydané dokumenty z let 1526–1535, a to vždy v plném znění, s kompletním textověkritickým aparátem a podrobným rejstříkem. Důležitou součástí práce je také úvodní metodologická rozprava, která se zevrubně vypořádává s problémy zpřístupňování raně novověkých písemných pramenů. Knihu, doplněnou o ukázkové reprodukce archiválií a anglické resumé, uvítají všichni zájemci o české a (středo)evropské dějiny na prahu novověku. Pokrývá velmi dynamickou, významnými událostmi doslova napěchovanou epochu zrodu, utváření a prosazování struktur velké monarchie středoevropských Habsburků. Ze stěžejních problémů tehdejšího dění se v otištěných pramenech odrážejí mimo jiné konfrontace stavovských korporací i jednotlivců z řad domácí šlechty s novým, centralizačním kursem zeměpanské politiky. Samozřejmě zde nechybí reflexe tureckých válek, v této fázi zkomplikovaných dvojkrálovím v Uhrách a vleklým soupeřením mezi stoupenci Ferdinanda I. Habsburského a stranou Jana Zápolského. Vedle válečných tažení a konkrétních bojových střetů se do editovaných textů promítá nepřehlédnutelné, s tureckými válkami, ale také s modernizací státního ústrojí související stupňování fiskálního tlaku na prakticky všechny vrstvy obyvatelstva habsburské monarchie. Zastoupeny jsou tu rovněž prameny k dějinám reformačního diskursu, které se týkají především raného pronikání luterství a novokřtěneckého hnutí do českých zemí. Z dalších závažných témat lze zmínit opatření na ochranu proti opovědníkům a zemským škůdcům, jednání směřující k urovnání hraničních sporů na pomezí Čech a Bavorska či snahy o pacifikaci poměrů ve Slezsku, kde třenice mezi obyvatelstvem českých zemí a Polského království přerůstaly v oboustranné násilnosti. V edici ale shledáme rovněž prameny zachycující dění, jež se z naší perspektivy odehrávalo ve velmi vzdálených oblastech, jako konflikty císaře Karla V. Habsburského s francouzským králem Františkem I. nebo námořní výpravu do Tunisu proti korzárovi a toho času vrchnímu veliteli válečného námořnictva osmanské říše Chajruddínu Barbarossovi.